Rozpůlením z Jablkoně neubylo Duo Půljablkoň vydává druhé album, nazvané Světelné léto
Duo Půljablkoň tvoří zakládající a jediný původní člen skupiny Jablkoň Michal Němec a naopak poslední roub v obsazení Jablkoně, zpěvačka Marie Puttnerová. Eponymní prvotina prořezaného a omlazeného projektu vyšla v roce 2014.
Druhý titul, Světelné léto, se logicky drží podobného mustru. I zde písně dobarvují studioví hosté, takže sice o „čisté“ duo nejde, ovšem výsledná nahrávka naplnila záměr znít tišeji a průzračněji než Jablkoň. Rozdíl mezi prvním a druhým albem Půljablkoně tkví v repertoáru více šitém duu na míru a ve větší vůli experimentovat.
Kytička, nebo pavouk?
I na desce Světelné léto sice najdeme vedle nových písní také přearanžovanou starší tvorbu Jablkoně, ale v mnohem menší míře než na debutu dua. Svižnější a méně „depresivní“, ovšem podobně zdařilé verze se tu dočkala antivánoční píseň Šťastný a veselý z alba Hovada boží (2004). Nově napsané skladby pak více odpovídají tvárnému výrazovému „naturelu“ Marie Puttnerové i dialogu obou talentů.
Oním dialogem nejsou polopaticky myšleny „jen“ vtipné mužsko-ženské spory v textech. Tedy úvodní písničková hádka Vrať se, ve které si dva věkově rozdílní partneři vzájemně vzkazují „vrať se do hrobu“, respektive „vrať se na houby“, neboť jsou od sebe vzdáleni když ne světelný rok cesty, tak alespoň celé „světelné léto“. Nebo skladba Sicilská obrana s textem pojatým jako básnický popis šachové partie, v jejímž závěru dává dáma (žena) mat. Onou komunikací je spíše prolnutí lyrického i škodolibého pojetí Marie Puttnerové se zvukovým hledačstvím i „ironicky sentimentální“ poetikou Michala Němce.
Dobře to popisuje už anotace CD: „Na albu Světelné léto se objevují na poetické a komorní tváři Půljablkoně i syrovější rysy aj istá nečesaná hravost, jako by do ní začaly prorůstat výhonky prapůvodní Jablkoně.“ Výstižně ono spojení romantiky se syrovostí ilustruje také obal, na kterém z naivisticky namalované kytičky při pozornějším pohledu vytane snímek pavouka (přesněji pavoukovce, pokud chceme být přírodopisně přesní) sekáče.
Stále stejná košatost
Půljablkoň rozhodně neznamená poloviční košatost hudby. Marie Puttnerová bez problému zvládá a zároveň hladce propojuje i velmi různorodé písně. Namátkou zemité akustické blues K ránu, členitou kompozici Pták se zlatou chocholkou, oscilující mezi jakousi minimalisticky ostinátní baladičností a dramatickými pasážemi, dojemně nezáludnou folkovou baladu Brzy se narodím nebo ohlasovou, moravsky folkloristickouJavorové husle. Vstupy Michala Němce, dominujícího např. ve Vítej, Jiljí, kde se zpěvačka stará o nezvyklé, poťouchlé koloratury, působí kontrastně, nikoliv však „protichůdně“.
Bohatá rozvětvenost samozřejmě nechybí ani aranžmá, zachovávajícímu pestrost i v komorním pojetí. Hostující bubeník Jablkoně Petr Chlouba se sice místo bicí soupravy omezil na pár perkusivních drobnůstek, decentní přidávání barev je ovšem posluchačsky zábavné. Nemluvě o přínosu dalších hostů, známých především z jazzových kruhů.
Pianista Michal Nejtek si navíc přinesl do studia famfrnoch, jehož zachrochtání posluchače v kompozici Kružnice léta málem vyděsí. A spolu s „divoce free“ trombonem Jana Jiruchy i zvukově zkresleným basklarinetem Pavla Zlámala věru zvučně, až pazvučně koresponduje s veršem zpívaným Puttnerovou „jsem nástroj, který se teprve ladí“. Ale ne, že by se hosté jen pitvořili. Využití disonancí a atonalit je zcela účelné a epizodní. I toto vtipné zvukové pokusnictví však odlišuje Půljablkoň od předchozích písničkových Němcových projektů Malá lesní Jablkoň či dua Carvánek.
Tak, jak znějí písně na albu, se všemi hosty, je běžně na pódiu neuslyšíme. Živě se Půljablkoň opravdu omezuje na úsporné duo, i když příležitostné posily nevylučuje. Na křtu by se ovšem měl objevit celý studiový ansámbl. „K vidění a slyšení bude unikátní kapela pro jeden večer, kterou jsme pracovně nazvali Půljablkoň Dock Band,“ zve Michal Němec na vystoupení 26. ledna v pražském klubu Jazz Dock.
Tomáš S. Polívka