Text: Ondřej Hricko , foto: Tom Jajo Rozkovec

Pan Lynx si v Paláci Akropolis odbyl skvělou koncertní premiéru

Michal Skořepa letos vydal své dlouho chystané album "Kdo se bojí, musí do lesa", které nahrál pod svým alter egem - Panem Lynxem. Křest desky proběhl na Svátek zesnulých, ale o žádný smuteční obřad nešlo. Téměř plný sál si mohl kromě hlavního aktéra vychutnat Michaela Kocába, bratry Homolovy nebo Milana Cimfeho.

Premiéra Pana Lynxe proběhla... bez Pana Lynxe. To bylo asi největší a zároveň jediné zklamání, které večer přinesl. Pan Lynx je dítko Michala Skořepy a jedná se o výjimečný hudební projekt. Skořepa si kromě muziky dal také velkou práci s grafickým vizuálem, který byl zásadním prvkem při propagaci celého počinu. Každá skladba má v bookletu vypiplané dřevěné desky svůj artwork, jenž zpěvák sám nakreslil, a ve všech případech jde o vážně povedená díla. O to víc zamrzelo, že celý ten grafický podkres na koncertu chyběl. Přitom za zády kapely svítilo logo. Minimálně zmiňované artworky projektované k jednotlivých písním by byly skvělým doplňkem. Škoda.

Čekání na Lynxe bylo sice marné, ale jinak šlo o divoký a energií napěchovaný večer. Michal Skořepa dokázal, jak všestranným umělcem je, ať už stál pouze za mikrofonem, kde udivoval sílou i rozsahem svého hlasu, hrál na kytaru, mistrně ovládal klávesy, za které ho pochválil i sám maestro Michael Kocáb, nebo sympaticky komunikoval s diváky, když lidsky přiznal i únavu z náročné přípravy koncertu.

Lídr Pražského výběru byl jedním z hostů večera a pěvecky přispěl ve výběrovsky komplikované písni "Kdo se bojí, musí do lesa", na kterou následně navázal klasikou "Pražákům těm je tu hej", za niž muzikanti sklidili od diváků asi největší potlesk. Kocáb pobavil vtipnou historkou z mládí o esenbácích a omluvil se, že musí v případě první písně číst text z taháku. Skořepa zase odhalil, že je pojí přátelství od společného účinkování na předávání cen Anděl.

Ještě než na pódium zavítal Kocáb, vběhli na pódium bratři Homolové z kapely Wohnout. Ti si nejdříve v komorním provedení zazpívali svou skvělou hymnu "Pedro se vrátí" a následně zaujali lynxovskou skladbou "Parawolizovanej". Vrcholem jejich pobytu na pódiu byl ale pradávný wohnoutí hit "Banány", který dostal originální znepokojivou aranž.

Před koncem večera proběhl samotný křest, který byl svěřen kmotrovi alba Milanu Cimfemu. Ten sváteční akt pojal po svém a posypal desku hlínou z lesa z Českého ráje sbíranou (prý) o půlnoci. Zbytek pak rozházel po divácích. Skořepa ocenil jeho nadstandardní výpomoc při mixu a masteringu nahrávky, Cimfe naopak vyzdvihl jeho neobvyklý talent.

Základní set byl zakončen ohlédnutím za minulou, nyní pozastavenou kapelou Michala Skořepy Stroy, a to písní "Adam Reborn", a baladou "Katedrála" doprovázenou sborovým zpěvem souboru Maranatha Gospel Choir. Přídavek pak zařídily ten večer již jednou odehrané skladby "Na dně postele" a "Cililynx".

Celý večer si diváci mohli užívat výborný zvuk, efektní světelné efekty a především precizní výkony kapely v čele s kytaristou Janem Lichtenbergem a Lubošem Samkem na bicí. Naplněný sál se nepochybně bavil a na to, že šlo o debutový živák, byly ohlasy mohutné. Šlo o nadějný start skvělého projektu, kterému lze přát do budoucna jen to nejlepší.