Text a foto: Aleš Materna, www.ireport.cz
Lom Velká Amerika 15. 6. 2023
Kamil Střihavka přilákal do malebného prostředí bývalého lomu Mořina, kterému se přezdívá Velká Amerika, několik stovek fanoušků, kteří si mohli vyslechnout velkou řádků hitů, jež dlouhovlasý Ježíš za celou svou kariéru nastřádal. Přestože uprostřed koncertu začalo silně pršet zrovna ve chvíli, když Střihavkova sedmičlenná akustická skupina The Leaders Acoustic Band spustila písničku Když se snáší déšť, většině fanoušků to nevadilo, hbitě vytáhli pláštěnky nebo deštníky, a užili si nádherný koncert až do závěrečného hvizdu.
Přírodní prostory českého Grand Canyonu jsou již delší dobu pro veřejnost uzavřeny, výjimkou jsou pouze potápěčské kurzy a hudební akce, podobné této. Loni zde v obdobném termínu ukončili svou koncertní činnost (doufejme, že ne definitivně) Stromboli, seskupení kolem Michala Pavlíčka a Báry Basikové, letos sem zavítal zpěvák Kamil Střihavka. Jako hosty si přivedl na úvod vystoupení skupinu Pan Lynx, což je víceméně projekt charismatického zpěváka a multiinstrumentalisty Michala Skořepy. Začínalo se netradičně brzy, už o půl páté, což bylo dáno organizací prostor, které bylo třeba po ukončení koncertů uklidit, a to ještě za světla. Proto byl konec obou koncertů naplánován na 19. hodinu.
V případě Pana Lynxe šlo o unplugged vystoupení v triu, kdy Michal Skořepa zpíval a hrál na klavír, Jan Lichtenberg ovládal akustickou kytaru a Luboš Samek perkuse. Hudba to byla velice zajímavá a originální, takže se fanoušci příjemně bavili a užívali si příjemného slunce u neuvěřitelně čisté vody smaragdového zabarvení, do které kromě ryb přítomní pořadatelé nikoho z posluchačů nepustili. Nejvíce se fanouškům do mozkových závitů vryl song Cililynx, jehož videoklip se na kanále Youtube objevil teprve před třemi dny a už sklízí velký úspěch.
Kamil Střihavka začal se svými Leaders ve velmi pestrém sedmičlenném obsazení také ještě za svitu sluníčka a prvních několik skladeb si tak fanoušci mohli vyslechnout ohřívaní hřejivými paprsky. Po instrumentální skladbě Space se do toho kapela i zpěvák řádně opřeli a rytmické písničky Woo-doo a Srdcerváč ukázaly, že i přes vyšší zpěvákův věk má tento bard stále charisma na rozdávání a také jeho charakteristické zabarvení hlasu dokáže posluchače pořád ještě dojímat. Samozřejmě už v některých vysokých pasážích nedosahuje jistoty jako ve dvaceti či třiceti letech, nicméně Pan zpěvák je to stále skvělý.
Když začala kapela hrát pomalejší píseň Utopená, nikdo se v jezeře netopil, nicméně začaly se pomalu nad celým kaňonem stahovat mraky a ani Kapitán Flint s jejich zahnáním nepomohl - začalo pomalu poprchávat, aby se největší kapky a průtrž mračen objevily zrovna v momentě, když začala kapela hrát a zpěvák zpívat song Když se snáší déšť, písničku s příznačným textem, kterou na hudbu Michala Pavlíčka nazpíval společně s Bárou Basikovou. Jak před jejím zazněním Kamil Střihavka vtipně poznamenal, „zvažovali jsme, že ji dnes hrát ani nebudeme, abychom ten déšť nepřivolali. No, začalo pršet i tak, takže ji teď můžeme zahrát.“
Nutno říct, že po odeznění této nádherné balady se déšť pomalu začal mírnit a zanedlouho ustal úplně. Nicméně několik stovek fanoušků bylo i na tuto eventualitu připraveno a většina bez rozmýšlení vytáhla pláštěnky nebo deštníky a užívali si koncertu dál. Kamil Střihavka se na chvíli proměnil v Jidáše z rockové opery Jesus Christ Superstar (pozor, neplést s muzikálem, jak zpěvák vtipně poznamenal) a zazpíval rockovou skladbu Jak ze sna procitám, kterou v české verzi slavného představení Andrew Lloyd Webera a Tima Rice proslavil zpěvák Dan Bárta.
Výkon v podání Kamila Střihavky byl neméně famózní a doslova rozehřál prokřehlé a zmoklé fanoušky. Nutno poznamenat, že to nebyl zdaleka poslední výrazný moment koncertu, ve kterém excelovala Střihavkova doprovodná kapela složená z ostřílených muzikantů – Ondřej Klímek, známý také z kapely Vltava, obsluhoval saxofony a flétny, Petr Henych prohrabával struny na kytaře, Patrik Sas mlátil velice přesně do bubnů, David Babka několikrát málem převrhl dobro a steel kytaru, na perkuse řádila Markéta Podhajská, zatímco zádumčivé basy z kontrabasu tahal Martin Maťo Ivan a to vše podmalovával hladivými tóny piana Michal Vejskal. Zanedlouho diváky a posluchače oslnil Démant zářící, aby se poté rozvoněla Černá růže, a za Střihavkova pokřiku Holka čapni draka všechny oslnila a rozezpívala Země vzdálená.
Potlesk a aplaus byl hromový a tak není divu, že se kapela ještě na pódium vrátila a přidala hned dva další songy z celkových patnácti, a sice rytmickou I don´t know, aby pak všechno vytrhla ze sedadel a roztančila a doslova napěchovala rockovou energií coververzí písně Whole Lotta Love od rockových velikánů Led Zeppelin.
Po závěrečných ovacích se fanoušci drápali kaňonem do kopce vzhůru ke svým zaparkovaným automobilům a všichni nadšeně diskutovali o výborných koncertech a úchvatném prostředí, které měli možnost zažít často poprvé ve svém životě.
Velice příjemně strávené odpoledne a večer ve společnosti dvou skvěle hrajících kapel a mimořádných hudebních i pěveckých osobností.
