Autor: Luboš Hnát
Zdroj: www.rockovy-svet.cz
V letošním roce uplynulo padesát let od vydání kultovního alba Kuře v hodinkách, které patří k pilířům československého bigbítu. Tohle významné výročí neúnavně připomíná skupina FLAMENGO REUNION SESSION (FRS), která je hrdou pokračovatelkou původního Flamenga, které legendární desku nahrálo.
Vyvrcholení celoročních oslav si kapela naplánovala na začátek listopadu do pražského Lucerna Music Baru, kde zároveň pokřtilo živou desku, kterou nahrála na jaře v Malostranské besedě.
Flamengo Reunion Session vzniklo v roce 2021 v sestavě: Pavel Fořt (kytara), Vladimír „Guma“ Kulhánek (baskytara), Jan Holeček (zpěv, Hammond B3), Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí, perkuse), Vladimír „Boryš“ Secký (saxofon, příčná flétna). Staré harcovníky na výjimečném koncertu doplnil ještě druhý bubeník Michal „Kolouch“ Daněk, který stejně jako Zelí v průběhu večera střídal bicí a perkuse. Na pódiu se postupně objevila také celá řada exkluzivních hostí, ale nepředbíhejme.
Několik minut po deváté hodině uvedla manažerka FRS Petra Macháčková z pořádající agentury skupinu na pódium. Hned první „singlovka“ Týden v elektrickém městě naznačila, že to bude opravdu velká jízda. Bouřlivý potlesk ještě nestačil utichnout, když kapela spustila první coververzi I’am The Walrus: šlo vlastně o předělávku předělávky, neboť jde o původní písničku od The Beatles, kterou FRS ovšem publiku představila tak, jak ji hráli Spooky Tooth.
Viděl jsem Flamengo Reunion Session už několikrát, ale poprvé se dvěma bubeníky. Byl jsem tedy zvědav, jak bude kapela v rozšířené sestavě znít. Mohu rovnou říct, že to bylo famózní. Nejen, že celkový zvuk byl o poznání hutnější, ale Zelí měl také více prostoru pro vokální party, proto výtečné dvojhlasy s Honzou Holečkem více vynikly.
Prvním hostem se stal Jaroslav „Olin“ Nejezchleba, který si zazpíval Slova z repertoáru Etc…, pak už se hosté střídali v rychlém sledu. Přišel kytarista Pavel Skála, v zákulisí byli ještě připraveni Peter Lipa a Marek Eben. Ti všichni postupně předvedli své umění.
Přestože Lucerna Music Bar nebyl zcela zaplněn, vytvořila se v něm bouřlivá atmosféra. Pravdou ale je, že o něco více fanoušků by koncertu prospělo. Ocenit ovšem musím výborný zvuk, v němž bylo rozumět každému slovu.
Přibližně v půlce koncertu došlo na zmíněný křest. Průvodního slova se ujal hudební publicista Petr Korál, vznik alba osvětlil Guma Kulhánek. Došlo i na videozdravici Vladimíra Mišíka. Po ní už se rozezněly skladby z Kuřete v hodinkách, kapela je hrála přesně v tom pořadí, v jakém jsou na desce. Všechny vyzněly perfektně, přesto si neodpustím dvě vypíchnout. Tou první je křehká Já a dým, která s hostujícím Olinem na cello doslova brala všem přítomným dech. Opomenout nelze ani kultovní Stále dál, kterou Honza zazpíval jako Ivan Khunt – ostatně Honza se nijak netají, že je jeho velkým obdivovatelem. Vokály do závěrečné Kuře v hodinkách si přišla zazpívat manažerka skupiny Petra Macháčková.
Publikum si vyžádalo přídavek složený ze dvou písniček, jejichž názvy už z paměti vylovit nedokážu. Důležité ale je, že jsem zažil výborný koncert, na který se nezapomíná.