Brno duben 2022 - Petr Gratias
Devadesátá léta byla z velké části dobou comebacků a jak se zdá, tento trend osciluje i ve druhé dekádě nového tisíciletí. Ne všechny comebacky dříve slavných a uznávaných skupin se ovšem povedly. Mezi ty, které lze ale nazvat skutečně povedenými patří uskupení FLAMENGO REUNION. Předobrazem jejich návratu bylo před několika lety živé ztvárnění legendárního alba československé rokové scény Kuře v hodinkách, na kterém se uznávané dávno neexistující Flamengo naživo zhmotnilo, i když tři původní členové tehdy chyběli a byli nahrazeni jinými aktivními hudebníky. Toto v podstatě jednorázové resuscitování se setkalo s velkou pozorností rockového publika, přesto k nějakému rozhodnému a trvalému návratu nedošlo….
Fanoušci a obdivovatelé Flamenga ale neměli být zklamáni. Na české hudební scéně došlo k jedinečnému vzkříšení hudební historie a minulost na sebe vzala originální podobenství, které dostalo název FLAMENGO REUNION SESSION…..
Vladimír „Guma“ Kulhánek (baskytara) a Pavel Fořt (elektrická kytara) byli vlastně jediní z původní sestavy kapely, která se v roce 1972 v době normalizačního běsnění rozešla.
Dopřejme si nyní trochu retrospektivy…..
Zatímco Vladimír Mišík po epizodě v Semaforu založil skupinu Formace, po jejímž rozpadu kratší čas působil ve skupině Energit, nakonec stanul ve formujících se Etc…, Vladimír „Guma“ Kulhánek a Jan Kubík (saxofon, flétna, klarinet) po účinkování v Semaforu se objevili v doprovodné kapele Evy Pilarové a pokusili se udržet při životě skupinu Mahagon s Viktorem Sodomou, což mělo rovněž jepičí životnost, aby se nakonec etablovali v kapele Bohemia s Leškem Semelkou, která v jistém slova smyslu měla na legendární Flamengo navázat….. Varhaník a zpěvák Ivan Khunt a bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý (asi „nejproblémovější“ členové legendárního Flamenga) asi rok působili v Energitu Luboše Andršta, aby pak do jisté míry i pod nátlakem StB, zvolili emigraci do Dánska a Holandska a „Ernouš“ nakonec do USA. Jejich jména pak měla pohltit komunistická cenzura a do značné míry také kvůli jejich emigraci byl mj. důvod album Kuře v hodinkách znovu nevydávat. Přestože album bylo nesehnatelné, objevoval se dlouhá léta v hudebních inzerátech trvalý zájem o něj a sběratelé jej šetrně opatrovali jako vzácný klenot svých sbírek…. Tolik krátký historický exkurz a my se nyní vrátíme do reality současnosti.
Talentovaný zpěvák a varhaník Jan Holeček, který hudebně spolupracoval s Vladimírem „Gumou“ Kulhánkem, doplnil formující se skupinu nazvanou Flamengo Reunion, v níž se objevil výše zmíněný původní člen – kytarista Pavel Fořt, za bicí nástroje zasedl mladý, technicky vyspělý hráč Jiří „Zelí“ Zelenka (ex Etc…, Energit) a posledním doplňujícím členem se stal Vladimír „Boryš“ Secký (tenorsaxofon, flétna), s bohatými zkušenostmi v českém rocku a popu.
FLAMENGO REUNION vystoupilo po dlouhém odkladu díky covidové karanténě v Brně, v klubu Metro za aktivní účasti mnoha příznivců, i když ve stejném termínu v klubu SONO centrum vystupovala pražská Jasná páka…..
Úvodem zazněla skladba Týden v elektrickém městě, kterou v originále nazpíval Vladimír Mišík. Jan Holeček se zhostil pěveckého partu s velkým entuziasmem a expresí, kdy jeho chraplavý timbr se velmi ústrojně propojoval s varhanami Hammond. Aranžmá se sice striktně nedrželo předlohy, ale duch skladby zůstal zachován, což s povděkem přivítalo s mohutným jásotem zejména pamětnické publikum. Jan Holeček se během koncertu několikrát přihlásil k úctě a respektu k bohužel polozapomenutému Ivanu Khuntovi. Nutno přiznat, že jako varhaník Khunta rozhodně svou kreativní hrou často předčil. Dále zazněla další Khuntova skladba Too Much Love Is A Bad Thing měla v první fázi spíš umírněnější charakter, později ovšem vytryskly hudební emoce, s nimiž se Holeček velmi dobře vyrovnal, nechybělo vibráto hammondek za podpory Leslie boxu. Očekával jsem ještě další zapomenutou Khuntovu skladbu Vím, že pláčem to skončí, tu ale Flamengo Reunion do svého playlistu nezařadilo… Z česky zpívaného setlistu připomeňme ještě vynikající singlovou skladbu Každou chvíli s lehce latinizujícím základem (zde jsem i přes výtečnou bubenickou práci Jiřího Zelenky přece jenom postrádal absentující conga). Holeček s mišíkovským zpívaným partem dobře popasoval, stejně jako dravá elektrická kytara Pavla Fořta, nekompromisní basový part „Guma“ Kulhánka a Seckého výrazný tenorsaxofon. Do česky zpívaného repertoáru se dostala i méně známá skladba z interpretace Mišíka a Etc… z alba Unplugged – Pro Pavlu, které byl popřán prostor, zatímco na koncertech Etc… v minulosti se hrála spíš výjimečně nebo spíš vůbec ne.
První polovinu koncertu ovšem tvořilo i několik zahraničních skladeb, které původní Flamengo před více jak padesáti lety mělo ve svém repertoáru. Byla to skladba I Am The Walrus (z psychedelického repertoáru The Beatles v podání Johna Lennona), tady ovšem posloužila jako názorný příklad velmi zdařilá coververze anglických Spooky Tooth. Honza Holeček musel zvládnout zpívané party dvou výtečných zpěváků Mike Harrisona a Garyho Wrighta, což bylo odvážné, ale i v Holečkově podání zajímavě emocionálně rozpoutané. Od Spooky Tooth zazněla v podání Flamenga Reunion ještě skladba Evil Woman, snad ještě s dramatičtějším vokálním projevem a razantním rockovým doprovodem. Holeček zpíval s velkým nasazením a odevzdáním, za což ho pozorně naslouchající publikum odměnilo velkým aplausem. Ze zahraničních skladeb ještě kapela nabídla jednu skladbu z repertoáru významné anglické jazzrockové skupiny Colosseum. Holeček se svým osobitým způsobem popral i s náročným zpívaným projevem Chrise Farlowa a konečně si diváci mohli vyslechnout skladbu Tobacco Road – skladbu kterou ve svém repertoáru mělo hodně skupin, např. Spooky Tooth, Johnny a Edgar Winter (jejichž coververze byla pro Flamengo Reunion inspirací), ale známe ji i z podání Blues Bandu Luboše Andršta a Petera Lipy.
Ve druhé polovině koncertu už bylo Kuře upečeno a vytaženo z trouby, jak vtipně poznamenal Honza Holeček a kapela odehrála celý set skladeb z alba Kuře v hodinkách. Znovu připomínám, že se kapela striktně nedržela původního aranžmá, což zcela jistě nebylo v plánu, ale také to bylo neproveditelné s ohledem na mohutnou instrumentaci na albu. I tak ovšem kapela podala výtečný výkon a rozhodně nezklamala. Ať už zazněly skladby jako úderné Rám příštích obrazů, Jenom láska ví kam, baladické písně jako Já a dým nebo Pár století, živelná Doky, vlaky, hlad a boty, ústřední skladba, která dala albu název, anebo nejexpresivnější přínos – Stále dál. „Boryš“ Secký je jistě výtečný hráč, ale na překonání Jana Kubíka si ještě budeme muset nějaký čas počkat – i když „Boryš“ hraje srdcem a nesnaží se otrocky kopírovat původní saxofonová a flétnová témata. Rozhodně zní přesvědčivěji než saxofonista a flétnista Rostislav Fraš z živého ztvárnění Kuřete v hodinkách s Vladimírem Mišíkem. Vladimír „Guma“ Kulhánek a Jiří „Zelí“ Zelenka tvořili výtečně sehraný rytmický tandem – Zelenka navíc dodával svým výše položeným hlasem vokály a zpívané party vedle Honzy Holečka a nápadně přidával svou další odbornost.
Kapela FLAMENGO REUNION zanechala hodně pozitivní dojem a já bych jí chtěl popřát do budoucna delší životnost, plné sály, kluby a hudební scény spokojených bouřících diváků a to nejen pamětníků, ale i mladších posluchačů. Má k tomu hodně dobré podmínky díky výtečně fungujícího managementu Petry Macháčkové, ale hlavně jasné instrumentální a zpívané nasazení starších hráčů s mladšími, což vytváří velmi slušně kooperující hudební jednotku, která na současné rockové scéně zaujímá jasné postavení…….
PETR GRATIAS – hudební publicista
