Text: Adriana Semlová
Zdroj: www.musicweb.cz, Foto: Dominik Effenberg/musicweb.cz
Třetina slavných ZZ Top - zpěvák a kytarista Billy F. Gibbons - zavítal do Prahy představit jak své sólové desky, tak singly jižanského tria ZZ Top. Před hlavní hvězdou večera se představilo Flamengo Reunion Session, kteří zahráli část z jedné z nejslavnějších českých rockových desek Kuře v hodinkách.
Když se řekne předkapela, často se lidem vybaví nudná výplň před vystoupením hlavní hvězdy. V případě koncertu Billyho Gibbonse se ovšem tento výrok naštěstí nepotvrdil, neboť před amerického legendárního hudebníka byla nasazena česká rocková legenda, která v roce 2021 znovu povstala jako fénix z popela. Tou legendou je skupina Flamengo, respektive její reinkarnace nazvaná Flamengo Reunion Session. Legendární kapela stihla za svoji existenci vydat jen jednu, o to slavnější, desku Kuře v hodinkách. Repertoár pro Flamengo Reunion Session tak byl pro tento večer poměrně jasný. Z původní sestavy Flamenga nemohl chybět rockový veterán – osmasedmdesátiletý baskytarista Vladimír Guma Kulhánek, s nímž na pozici kytaristy hraje i další původní člen – šestasedmdesátetiletý Pavel Fořt. Sestavu dále tvoří bubeník Jiří Zelenka (Etc. Vladimíra Mišíka, Big Heads Michala Pavlíčka), klávesista Honza Holeček a saxofonista a flétnista Vladimír „Boryš“ Secký.
Oč měla kapela na své vystoupení méně času, o to výrazněji dokázala naladit diváky před hlavní částí večera. Během půl hodiny zazněly legendární hity jako Stále dál, Doky, Vlaky, Hlad a Boty, Rám příštích obrazů, Kuře v hodinkách či překvapivě i beatlesovská I Am the Walrus. Pavel Fořt hezky v klidu vsedě vydrnkával autentické tóny jako z původní desky. Když člověk zavřel oči, připadal si, jako by se vrátil o půl století nazpět. Tehdy kapela spolupracovala přímo i s básníkem Josefem Kainarem, jehož básně jsou základ textů Kuřete v hodinkách.
Z kapely čiší nakažlivá energie a síla, je nutné podtrhnout výkon varhaníka na hammondky a zpěváka Honzy Holečka, jehož pěvecký výkon nahrazuje původní Mišíkovy vokály, a nutno dodat, že jeho rockový chraplák dodává písním podobnou sílu i osobité pojetí. S tamburínou se taktéž perkusivně zapojoval do rytmiky, kterou, když ji zrovna nepotřeboval, si nasadil na hlavu, což spolu s jeho dlouhými tmavými vlasy působilo jako vyobrazení Ježíše s trnovou korunou.
Rovněž flétnista Vladimír „Boryš“ Secký si po „andersonovsku“ na jedné noze zásoloval na příčnou flétnu a připomněl tak rockovou ikonu Jethro Tull. Zaujal rovněž Jiří Zelenka, který kromě pádných rockových bicích riffů byl i doprovodný zpěvák. Oč krátké, o to výživnější vystoupení to bylo a lze tak všem jen doporučit zajít na plnohodnotné vystoupené této úžasné kapely.
S úderem avizované 21 hodiny se z reprobeden ozval řvoucí motor a na obrazovce za stagí se objevil přebal sólového Gibbonsova alba The Big Bad Blues, na kterém je vyobrazen se svým klasickým vousem, jak vydechuje kouř, a u připravených bicích stálo několik lahví plzeňského Prazdroje a skateboardů. Co se úpravy jednoduché stage týká, nic víc se během večera nepřidalo, ani neubralo.
Na scénu poté nastoupilo trio BFG‘s v čele se samotným zpěvákem a kytaristou Billym F. Gibbonsem. Za zvukovou stěnou z plexiskla se usadil bubeník John Douglas, který spolupracoval s celou řadou známých hudebníků včetně Aerosmith, Bon Jovi nebo Pantery. Do světlého overalu, šátku, kloubouku a slunečních brýlích oblečený jako Gibbons také levoruký rytmický kytarista Austin Hanks. Oproti ZZ Top tak chyběla baskytara Dustyho Hilla. Sladěné měli oba kytaristé i výrazně barevné nástroje. Texas říznutý parodií Las Vegas tak dostal prostor v plné parádě.
Set čítal průřez Gibbonsovou kariérou. Zprvu dal prostor novým skladbám ze svých tří sólových alb - Perfectamundo (2015), The Big Bad Blues (2018) a Hardware (2021). Zazněly tak například skladby More-More-More nebo Missin‘ Yo‘ Kissin‘, ale i starší bluesové standardy jako Rollin‘ and Tramblin‘ Muddyho Waterse.
Kytarově úsporné vyhrávky dával Billy s přesností a jistotou sobě vlastní. Jeho typicky chraplavý, zastřený hlas vyzníval z pod jeho vousů osobitě a nijak se na něm nepodepsal ani zpěvákův věk. Ve svých 73 letech je stále čirý a po pódiu hudebník čile pobíhal po celou dobu koncertu. Jeho ruka na pražcích pojala i takové hity ZZ Top, jako jsou Got Me Under Pressure, Gimme All Your Lovin‘, Blue Jeans Blues nebo Sharp Dressed Man. Osobně mi ve výčtu skladeb chyběla výrazná kytarovka Rough Boy, ale jinak byl playlist 18 skladeb pestrý a energický.
Přesně hodinu a dvacet minut trvající koncert nenabidl pro muzikanty ani posluchače výraznější oddych. Jedna skladba střídala druhou bez delších přestávek mezi nimi. Billy pouze představil kapelu a zeptal se publika, jak se jim večer líbí, ale vzápětí se ponořil do víru bluesrockových a jižanských riffů.
Skladby měly drive. Zvuk všech tří nástrojů zněl vyváženě, jen v druhé polovině lehce zesílil. Nicméně vstupenky na tento koncert začínaly na nejnižší částce na stání na 1690 korunách (ale většinově se sedělo), za což by si nadšení fanoušci v ne zcela zaplněném O2 Universu zasloužili alespoň přídavek. I když poslední skladbu La Grange Billy natahoval a šaškoval po boku kytaristy Austina, náhlý konec, který ohlásila reprodukovaná hudba a světla v sále, dojem z koncertu trochu usekl. Vidět naživo tohoto kytarového mistra a legendu jižanského rocku se však zapsalo jako nezapomenutelný zážitek každého rockového fanouška!